Rok se s rokem sešel a zase je tu konec prázdnin a s ním nejkrásnější svátek mé rodné vesnice, jménem hody. Oslavy hojnosti, blahobytu a také zakončení téměř všech prací na poli. Alespoň takto význam této regionální oslavy znám z dávného vyprávění.
Rohatecké hody slavíme co nejblíže 24. srpnu, a tak závěr prázdnin je u nás vždy spojen s nejkrásnější a nejhonosnější oslavou celého roku. O historii této tradice i to, jak všechno probíhá, jsem vám psala v minulém článku.
Bez čeho by však hody nebyly hodami? Není to ani výborné jídlo, pod kterým se prohýbají v každé domácnosti stoly, nebo víno, jehož se vypije opravdu hodně. Jsou to naše nádherné kroje, plné barev a zdobené bohatou výšivkou.
Ani letos, i přes malou nepřízeň počasí a trochu dešťových kapek, nesměl chybět tradiční průvod obcí, kdy kroje opravdu zazáří v plném lesku a jako pozorovatelé řeknete jen: „Aaach“. Ne třeba úplně nahlas, ale oči se vám pod přehlídkou těch jasných barev rozsvítí.
Kroje v plném lesku
Mám ráda tradice a kroje obzvlášť, protože jsou s nimi spojeny zajímavé příběhy. Nejenom o tom, jak vznikaly, ale také co symbolizovaly.
A jaký je náš kroj? Růžová nebo červená sukně, která představuje plnodnost kraje, může být jednobarevná nebo zdobená kvítky. K tomu vyšívané rukávce, kordulka a čepce, které jsou u všech velmi podobné. Jeden hlavní rozdíl tu však je, a to je ženský čepec. Svobodné nebo nezadané dívky nosí ty s korunkami a vdané ženy s velkou mašlí.
Co na to muži?
Na co určitě nesmím zapomenout, jsou samozřejmě muži a jejich krásné kroje, bez kterých by ten jedinečný kulturní obraz a tradice nebyla úplná. Pro mládence zelené kordulky a klobouček zdobený pérkem a pro ty zadané tradiční vyšívaná zástěra.
Vidět dospělé v krásných barevných krojích je jeden zážitek. Příjemnou tečkou jsou však ti nejmenší šohaji a děvčátka, kteří celé té velké slávě dají onu pomyslnou a v tomto případě i roztomilou třešínku na dortu.
Toš, nashledanů zase za rok!
Leave a Reply