Také se vám občas stane? Dostanete do rukou knihu, prolistujete pár stran, na chvíli se začtete a najednou víte, že potřebujete dojít až na tu poslední? Známý to moment. Přesně to se mi stalo s knížkou Rosiin krámek plný sladkostí od Jenny Colganové.
Podle názvu by člověk čekal preslazený román pro ženy, po jehož čtení by ručička na váze mohla ukazovat vyšší hodnoty, protože při čtení o sladkých dobrotách se mlsání ubrání jen málokdo. Mýlit se, je však lidské.
Co na to příběh?
Na začátku trochu líně se odvíjející děj hlavní postavy Rosi Hopkins, která odjíží z hektického Londýna za svou tetou na anglický venkov. Její londýnský život je uspěchaný a ne zcela naplněný, neboť vztah s Gerardem nikam pořádně nevede. A tak původně krátká cesta, nejenom pro utřídění si myšlenek, přichází právě včas.
Jako zdravotní sestra se zhostila rodinného úkolu, aby se v Liptonu postarala o tetu Lilian a pomohla s prodejem jejího krámku. Místo, kde se v minulosti prodávaly ty nejlepší sladkosti v širokém okolí. Příběh se pak různě vine, zaplétá i rozplétá a naše hlavní hrdinka musí řešit problémy, které jí snad ani nepřísluší, aby řešila.
Srší vtipem a nadsázkou
Na knížce se mi líbil neotřelý a někdy i trochu sarkastický vtip, se kterým Rosie na mnohé situace reaguje. Navíc tam, kde bychom už třeba hodili i flintu do žita, ona stále jde za svým cílem. Jednou z opravdu veselých příhod, u které jsem se musela hlasitě smát, byl okamžik, kdy teta Lilian milé neteři ukázala své starodávné kolo.
Uvnitř stála velká kovová věc podobná pavouku, která už od pohledu hlásala, že váží asi tunu. Rosie vyvlekla tu věc velikosti malého tanku ven a opřela ji o zeď. Společně s Lilian na ni zíraly. „Co je to?“ zeptala se Rosie nakonec. Lilian na ni zděšeně pohlédla. „To je přeci moje kolo“
Opravdový svět sladkostí
Kniha však není jen pouhým vyprávěním příběhu Rosie, kterým se prolíná životní příběh její tety. Nečekala jsem, že budu číst historii, u nás také zdomácnělých, tyčinek Milky Way, Mars, bonbonů Maltesers nebo Smarties, jejichž rozmach britský povídkář Roald Dalh přirovnal ke zlatému věku Bacha, Mozarta nebo Beethovena. Nebo, že si rozšířím sbírku receptů o výborné kokosové kostky. To však není vše. O poznání zajímavějším, bylo totiž vysvětlení, proč jsou tvrdé bonbony, tak jedinečné. Nemohu, než nesouhlasit a nesdílet.
Tvrdý bonbon přísluší starším, znalcům, kteří už vědí, že své chutě uvolňuje pomalu a skýtá delší požitek. Tvrdé bonbony – zejména ty smetanové – jsou pamlsky vhodné k rozjímání a lze požitek cucání tvrdého bonbonu přirovnat k uklidňujícímu potěšení z kouření doutníku.
I přestože kniha Rosiin sladký krámek snů je romantickým čtením, může při hlubším zamyšlení posloužit jako ukázka toho, jak nám cesty, na které se vydáváme, mohou změnit život. Někdy i ukážou, co nám již dávno neslouží a motivují nás začít něco zcela nového, co nás posune v životě dál.
Jak to máte vy? Inspirovala vás nějaká cesta natolik, že jste díky ní udělali důležitá rozhodnutí?
Leave a Reply