Uličky jihofrancouzského Aix en Provance, kavárny a obchody dýchají kouzelnou atmosférou, nenechají člověka na pochybách, že toto je skutečná Paříž v Provance. Aby ten obraz byl kompletní, je třeba se vydat po stopách velmi slavného jména, kterým je Paul Cézanne.
Významný představitel impressionismu a otec moderního umění, jehož malby byly ve své době převážně nepochopeny, se dnes řadí mezi světově uznávané umělce. Aix en Provence se stalo posledním místem jeho významné tvorby a my, kteří bychom chtěli na chvilku nahlédnout do života této velkolepé osobnosti, máme možnost navštívit alespoň její ateliér.
Při našem letním putování Francií, pozvolna opouštíme hlavní centrum turistického dění v Aix en Provence a pěšky se vydáváme směrem k ateliéru, na který nás ve městě upozornilo již několik ukazatelů. Dvacetiminutový výšlap do strmého kopce podél silnice a za doprovodu horkých a spalujících paprsků je odměněn poslední směrovkou, která nás ujišťuje, že jsme u cíle. Téměř jako kdyby zapomenutý, malý domek za plotem a obrostlý stromy.
V roce 1901, Paul Cézanne ve věku 61 let, kupuje na okraji Aix en Provence pozemek a o rok později zde začíná stavba domu. V prvním patře bylo plánováno vybudování ateliéru a přízemí bylo určeno pro bydlení.
Vzhledem k tomu, že jsme přišli před 14. hodinou, musíme stejně jako přibližně deset dalších zvědavců chvíli nedočkavě přešlapovat u vrat. Mimo hlavní sezonu se odpoledne ateliér otevírá až ve 14. hodin, po polední siestě. Ve 14. hodin to přichází a vrata se otevírají. Pracovnice ateliéru si nás všechny předem spočítá, protože najednou je vstup umožněn pouze 25 lidem. Po první kontrolní proceduře, vstupujeme do zahrady a pokračujeme do malého domku.
Na přízemí, které bylo v minulosti určeno k bydlení a později se stalo místem pro úschovu téměř 2000 pláten, se na nás z poza pultu culí příjemná paní, na které je znát, že komunikace je jejím velkým koníčkem. Dostáváme všechny potřebné informace i s tím, že se v ateliéru nesmí fotografovat. Zkouším přemlouvat a získat svolení alespoň pro jeden snímek. Vítězství bylo v daný moment na mé straně a povolení jedné fotografie bylo vydáno. Jak však praví naše české přísloví „rychle nabyl, rychle pozbyl“, z radosti jsem se netěšila dlouho, protože od dalšího pracovníka přišla slova zákazu. Nedá se nic dělat a my vyrážíme za uměním.
Pokračujte ve čtení na 2. stránce prosím
Leave a Reply